HNÍZDA
Zatímco v Liberci se na konci devatenáctého století objevovaly první tramvaje, v Brazílii si přistěhovalci stavěli hnízda na stromech, aby v pralese přežili. Jejich příběh je příběhem českým, německým i brazilským. Vypráví nejen o houževnaté snaze zvítězit nad divokou zvěří, překonat dřinu a války, ale také o úžasu nad novým světem. Mladý český Němec Hans si staví hnízdo a v noci se z něj vydává na náměsíčné toulky pralesem. Potkává se s prastarou indiánkou, jezuity, botaniky a potulnými zabijáky. Při putování neznámem se musí neustále proměňovat, aby obelstil osud. Jeho cesta je cestou mnoha českých Němců, kteří dodnes žijí na jihu Brazílie – pocházejí z Liberecka, mluví portugalsky a německy a jsou přesvědčení, že jsou Češi. Říkají si bohemios.
O románu napsali:
Petra Smítalová na aktualne.cz
Text hispanistky a spisovatelky Markéty Pilátové umí být šťavnatý, plný smyslových vjemů. Popis jihoamerického prostředí působí autenticky, protože autorka sama ho důvěrně zná. V Brazílii několik let působila jako krajanská učitelka českého jazyka.
Znovu se v její tvorbě objevuje motiv exilového vykořenění (podobně jako v prozaickém debutu Žluté oči vedou domů nebo v knize S Baťou v džungli). A otevírá i další otázky s tím spojené - důležitou roli jazyka, který "oblékáme jako druhou kůži" a který nám zprostředkuje vidění světa z jiné perspektivy.
Autorka skrze svůj mnohovrstevnatý text pak naznačuje, že jedinou cestou k přežití zřejmě není "vykácet a zmocnit se" toho, z čeho máme strach, ale snad to jen "zlehka proměnit" a přijmout za pomoci ostatních, které v životě potkáme. A jakkoli jde v románu spíš o řešení individuální krize, v době vzrůstajícího extremismu, intenzivní migrace a environmentálních problémů jde o velmi aktuální připomínku i v rovině celospolečenské.
Marek Toman na iliteratura.cz
Markéta Pilátová v románu Hnízda (Odeon, 2025) skloubila zkušenost z psaní románů pro dospělé a knih pro děti. Dala prostor tomu, nač v její dosavadní tvorbě metaforicky nezbylo místo: přerodu hlavního hrdiny z dítěte do dospělého.
Na počátku vidíme jihoamerickou exotiku klukovskýma očima Hanse, českého Němce z Chřibské. V blíže neurčeném devatenáctém století přibyl s rodiči prchajícími před dřinou ve sklárně, zdravotními problémy a chudobou do Nového světa. Vzpomínky na liberecké tramvaje ostře kontrastují se smyslově vnímaným pralesem. Klukovská perspektiva je osvěžující, protože je bezpředsudečná. Zvlášť tváří v tvář nečekaným prožitkům. Horko, chlad i nebezpečí divočiny prožívá čtenář s Hansem napřímo.
Daniel Konrád na seznamzprávy.cz
Dozvěděli se, že v Brazílii dostanou půdu, pokud na ní vykácí kus pralesa. A tak čeští Němci z okolí Liberce koncem 19. století začali odjíždět za snem o zkrocení divoké přírody a lepším životě.
Prales je samý jaguár, jedovatý had, nebezpečný hmyz. Déšť na pavoučích sítích, otisky opičích tlapek v blátě. Mezi kapradinami rostou araukárie, z lián teče pitná voda. A mezi tím kolonisté kombinující češtinu s němčinou vysekávají mýtiny, osazují pole, později chovají dobytek nebo si staví chatrče. „Už nevim, jak vypadá ulice. Nevim, co to znamená, když se řekne obchod,“ přiznává Hans.
Lada Weissová v Deníku N
Román Hnízda Markéty Pilátové vypráví o cestě česko-německých přistěhovalců do Brazílie za novým domovem, která se prolíná s introspektivní poutí k sobě samému a klade otázky o hledání identity.
Román o cestě světem i k sobě samému nenabízí všechny odpovědi, ale nebojí se klást otázky. Čtenářsky atraktivní kniha přináší silný příběh, vyprávěný působivou polyfonií hlasů. Současně čtenáře nepřímo vybízí, aby se zkusil dívat na zdánlivě známé skutečnosti z jiné perspektivy. To možná není vždy jednoduché, ale určitě je to nesmírně obohacující.
Alena Šidáková Fialová v časopise Tvar
Hnízda jsou román plný dějových zvratů, snů, mystiky i reálné faktografie, román, který čtenáře pohltí – tak, jako pohltil prales Hansiho. Místy může být čtenář trochu přesycený všemi těmi vnitřními světy, sny a magickými setkáními, každopádně je však próza Markéty Pilátové působivou oslavou Bohemios, česko-německých osadníků brazilského pralesa.
Kristýna Skalníková v deníku Právo
Román oplývá bohatou slovní zásobou, kterou Pilátová dokáže náležitě poskládat a předat. Umně přenáší do zcela odlišného světa v éře, kterou máme tendenci vnímat jen z hlediska dominantního evropského a anglosaského prostoru, zatímco to, co se během druhé průmyslové revoluce odehrávalo na jižní polokouli, je dnes spíše zastřené.
Spisovatelka, novinářka a hispanistka Markéta Pilátová, jež roky působila mezi exulanty v Brazílii, které učila češtinu, se do Jižní Ameriky znovu vrací ve svém nejnovějším románu Hnízda. A přináší v něm problematiku vpravdě neopotřebovanou. Osvětluje totiž životy českých Němců, kteří na konci devatenáctého století našli nový domov právě v brazilském pralese.
O románu byl natočen podcast Radia Wave s Janem Dlouhým
Knihy Markéty Pilátové často propojují dokumentárnost s poetikou jí vlastní. Jak hledá rovnováhu mezi fakty z rešerší a literární imaginací? A jak pracuje se svými sny? Poslechněte si Lit s Honzou Dlouhým!
Můžete se také podívat na youtube.com
Románu byl věnován první Bookclub Světa knihy Přečteno - na záznam setkání čtenářů románu Hnízda se můžete podívat zde.
